Návrh 26 modelových očekávaných výstupů pro MeV

s návodnými otázkami pro žáka
v recepci i v produkci mediálních sdělení
(s odkazy k "velkým myšlenkám")

Jak média vypovídají o světě a o životě? výklad

Nosná myšlenka a výklad:
X

A. Sdělovací média nás neinformují o realitě, ale spíše vytvářejí svou vlastní, mediální realitu.

Média vybírají jen něco z našeho světa, a o tom informují svým zvláštním způsobem.

Média informují odlišně od toho, jak se navzájem informují lidé v přímém vzájemném styku. Informují jednak o věcech, které jsou pro vnímatele důležité, ale zároveň i o mnoha věcech, které v realitě vnímatele důležité nejsou, zdůrazňují věci, které si tak častou pozornost ani nezaslouží, odsouvají do pozadí věci, které důležité jsou, podávají zkreslující vysvětlení, uplatňují pohledy na věc, které v realitě nejsou významné. Rozlišit důležité od nedůležitého záleží na vnímateli samém.

Přitom se však sdělovací média většinou tváří tak, jako by jejich sdělení byla spolehlivá, platná pro vnější svět. Snaží se získat adresátovu důvěru tím, že apelují na jeho neracionální stránky: na jeho záliby, předsudky, city, pudy. Poskytují adresátovi ujištění, že svět je právě takový, jak on sám mu rozumí (aby se cítil jako silný), anebo dávají adresátovi vzrušení z informací o věcech nečekaných, ale zároveň jemu vzdálených, které ho neohrožují přímo (aby se cítil bezpečný, a přitom si užil). (Ve chvílích kolektivních katastrof se povaha médií často změní, když slouží operativním informacím, záchraně, a když slouží k vyburcování solidarity a společného úsilí. Ale zároveň zesiluje patos, uměle zveličená dramatičnost, vytváření sebelichotivého obrazu společenství.)

Recepce:
1. Žák zkoumá, co z obsahu z mediálního sdělení může být skutečné, co patří do umělého světa médií nebo co je upravené pro zábavu, pro zisk nebo pro politiku. „Nevěřte pohádkám.“

2. Žák rozpoznává, zda sdělení podává přijatelné argumenty, nebo se dovolává jeho souhlasu bez dobrých argumentů. Odhaluje, na kterou adresátovu strunu sdělení hraje. „Není vše zlato, co se třpytí.“

4. Žák rozpoznává, která sdělení v médiích podávají víceméně nezaujatě zprávu, a která jsou komentářem. Úhel pohledu a hodnocení v komentáři pojmenuje a posoudí ho ze svého hlediska.

Produkce:
5. Žák hledá a doplňuje ke svému nebo cizímu sdělení i možné další pohledy a informace. „Audietur et altera pars.“

6. Ve svém vlastním vyjadřování žák rozliší, kdy mluví o realitě a kdy si vymýšlí. Při vymýšlení poskytuje adresátům možnost to rozpoznat, při řeči o realitě usiluje o to, aby ji nezkresloval.

Jak jsou média stavěná? výklad

Nosná myšlenka a výklad:
X

B. V mediálních sděleních se pohotově objevují a kombinují velká množství informací velmi různého typu (zvukové, obrazové, psané, lineární i nelineární) a získaných z velmi rozmanitých zdrojů (nových i starých, důvěryhodných i sporných).

Média mívají ustálenou stavbu a předpokládají různé postupy i zvyklosti ve vydávání a v přijímání informací. Na rozdíl od běžné komunikace řečí a tiskem vyžaduje komunikace v novějších sdělovacích médiích od vnímatelů stále nové postupy a zvyklosti.

Porozumět mediálním sdělení náležitě může jen člověk, který si stále obnovuje znalost žánrů, struktury, prostředků různých médií, nejen tištěných a nejen verbálních, a osvojuje si nové postupy vnímání informací, včetně kombinování různých typů zdroje nebo postupů.

Recepce:
7. Žák rozpozná v konkrétním sdělení základní typické výrazové prostředky, jichž médium používá, a promýšlí, co ve sdělení znamenají. Ukáže, jak se na sdělení jedné informace podílí vícero rozdílných nástrojů (titulky, fota, webové nebo bibliografické odkazy, „více najdete...“, chaty k článku atd.)

Sub 7. jako příklad:
Žák rozpozná a vysvětlí efekt způsobený používáním známých řečových obratů (např. „od Schwarzkopf!“), používáním odstínů hlasu nebo šeptáním (např. „Pečuj o sebe...“), sloganů i značek nebo gest a zvuků, případně kombinování stereotypů: fešná slečna u drahého automobilu, hudba v reklamním klipu; rozumí platnosti grafických prostředků jako velikost a řez písma, animace, znělky; vnímá a uvědomuje si efekty práce se zvukem a obrazem: střih, montáž, detail, tempo a dynamiku, barevné ladění atp.)

8. Žák podle typických rysů v obsahu i formě sdělení posuzuje informaci podávanou bulvárně, nebo seriózně a vyjasní, čemu a čím pomáhá seriózní sdělení svým adresátům.

9. Žák dokáže v základní podobě (několika typickými rysy) napodobit žánry zprávy, komentáře, reportáže, reklamy. Přeformuluje typické sugestivní nebo manipulativní výroky a postupy bulvárních médií do podoby „slušné“ a poctivé.

Jak média působí na společnost a člověka? výklad

Nosná myšlenka a výklad:
X

C. Masová sdělovací média umožňují hromadné šíření a působení názorů, mj. předsudků. Vykonávají nátlak na uvažování i cítění člověka, na jeho identitu a integritu.

Kvůli tomu. aby si média udržela velké publikum, upevňují a dál šíří stereotypy a také předsudečné názory sdílené většinou společnosti. Svou masovostí dále umožňují, aby se subjektivní mínění jednotlivce rychle dostalo k velké mase adresátů.

Bořit před­sudky mohou média též, ale stojí to velké úsilí, vysokou zodpovědnost a vzdělanost u těch, kdo v mé­diích pracují, i záměr v koncepci u dané mediální instituce: „poskytnout informace z více stran“. Méně kvalitní média se nesnaží, aby si závěry udělal sám adresát, kvalitní tomu napo­máhají.

Na člověka i na společnost působí také to, že díky masovým médiím přichází najednou nezvladatelně velké a neuspořádané množství informací, které do osobního života jednotlivce nepatří - v životě by je neviděl, nedosáhl na ně a nezažil je. Není snadné zůstat sám sebou a nerozpustit se v záplavě cizích informací. Vyžaduje to od člověka úsilí v uvažování a v hodnocení. „Jen se z toho všeho nezbláznit!“ Sdělovací média jsou všudypřítomná a mají tendenci podřídit si náš život. Záleží na naší vůli a připravenosti, zda si necháme myšlenky, postoje a svůj program diktovat médii, anebo dokážeme nezávisle získávat a vytvářet informace, dopřávat si nebo produkovat „lidovou zábavu“, nořit se do uměleckého díla nebo ho tvořit.

Čím více lidí se nechává nevědomky ovlivňovat médii, tím více převažuje manipulace a tím méně se nám dostává poctivých informací. Šířením předsudků a lží v médiích ubývá svobody v myšlení a sdělování. „Média jsou dobrý sluha, ale zlý pán.“

Pro posuzování kvality médií je vhodné využívat hlediska toho, jak jsou sdělení v něm relevantní (platná pro danou situaci), aktuální, negativní (zda zveličují záporné stránky), jak jsou blízká adresátovu životu, kulturně pochopitelná v daném prostředí, jak jsou sdělení překvapivá, jak médium vyváří jistou kontinuitu v podávání informací – zda pokrývá určitou oblast, zda dotahuje svou investigaci do konce, jak odůvodněná je v něm přítomnost celebrity či významného představitele státu.

10. Žák posuzuje věrohodnost a poctivost informací z médií s ohledem na jejich původ a podobu. Při tvorbě svých sdělení prameny sám uvádí.

Sub 10. jako podrobnost:
Žák navrhuje, které další informace nebo prameny by měl znát, aby mohl přijmout či odmítnout některou z informací podávaných sdělovacími médii.

Žák podává poznatky, které získal z médií, vždy s poukazem na svůj pramen a s vědomím, že informace mohou být různé.

Jak média manipulují adresátem? výklad

Myšlenka a výklad:
X

D. V sdělovacích médiích se velmi často projevuje manipulace adresátem.

Manipulace znamená, že sdělení ovlivňuje adresáta tak, aby si neuvědomoval, že ho autor skrytě vede k svému záměru.

Autoři sdělení to dělají záměrně nebo i nevědomky. Různí lidé manipulaci odolávají nebo podléhají v různé míře.

Prostředky manipulace jsou velmi rozvinuté, média si rafinovaně utvářejí oblibu u adresátů působením na city a stereotypy, nebo zjednodušováním a také zamlčováním části informací. Vše, co média předvádějí jako realitu i jako fantazii, někdo vybral a ukázal proto, že tím chtěl u nás něčeho dosáhnout. „Cui bono? - Komu ku prospěchu?“

Za to, co uděláme pod vlivem médií (podle jejich informací, výzev, vzorů, hodnot), však poneseme důsledky každý sám. Proto si vždy dvakrát rozmyslíme, zda se mediálním sdělením máme řídit. „Je pozdě říkat: Oni mě naváděli...“

Sdělovací média se chovají dvojkolejně: Chtějí přinést adresátům informace nebo zážitky, ale zároveň potřebují na své publikum nalákat inzerenty („komercializace“). Když se chtějí zalíbit většímu publiku, nabídnou méně náročné a více atraktivní informace (bulvár, módnost, plytkost), ale tím potlačí svou roli seriózního informátora ve společnosti.

RECEPCE:
11. Žák odhaluje možné manipulativní prostředky v mediálních sděleních. Svůj souhlas či nesouhlas se sdělením opírá o věcné důvody. „Co je pro mě důležité, posoudím já sám.“

12. Žák promýšlí, které údaje, osoby, okolnosti nebo souvislosti by měly patřit k tématu daného mediálního sdělení, ale které nejsou ve sdělení zahrnuty. „O čem zpráva pomlčela?“

13. Žák rozpoznává, na jakou strunku u adresátů hraje dané mediální sdělení a zda jeho vlastní postoj vyvolaný sdělením nahrává spíše demokratizační, nebo manipulativní roli veřejných médií.

14. Žák zjišťuje, co kdo sdělením sledoval, komu je původně adresováno nebo jakého adresáta předstírá.

15. Žák promýšlí, jaké mohou být (pozitivní i negativní) důsledky informace, kterou hlásají média. Porovnává, co to znamená pro jeho osobu a pro společnost. Podle toho se rozhoduje, do jaké míry jim bude důvěřovat. „Cui bono - Komu ku prospěchu?“

16. Žák vysvětlí, čím mohou masová média ovlivňovat mocenské poměry v zemi i mezi národy, čím posilují nebo podrážejí demokracii a svobodu, uvede příklad zřetelného porušení nebo naplnění společenských rolí médií.

Produkce:
17. Svá hodnocení věcí žák utváří a ostatním podává až po důkladném zvážení pro a proti. Doplňuje ke svým tvrzením dobré a uznatelné důvody. Nezamlčuje nevýhody ani protiargumenty. Ukazuje adresátovi i možnost, aby přemýšlel důležitosti a hodnotě informací, keré mu žák předkládá.

Sub 17. jako podrobnost:
Žák při tvorbě svých sdělení vyjadřuje respekt k zájmu a vůli svých adresátů. Ovládá nemanipulativní formulace nabídek, nabízí důvody, proč si adresát může jeho sdělení vybrat mezi jinými.

18. Žák stanoví a vysloví při tvorbě mediálního sdělení svou pozici a svůj záměr – co jím sleduje pro druhé i pro sebe sama, rozlišuje věcné informování, přesvědčování a pobavení.

Sub 18. jako podrobnost:
Žák vytvoří prezentaci pro některé sdělovací médium, určenou širšímu publiku, v níž vyjádří svůj záměr a informace, a při tom respektuje jak zvyklosti daného média, tak zásady seriózního informování.

Spojují média lidi, nebo rozdělují? výklad

Nosná myšlenka a výklad:
X

E. Média zprostředkují lidem společenství na dálku, bez osobního styku.

Lidé se pro informování a sdílení nesetkávají navzájem v skutečném místě ani čase, ale jsou propojeni na dálku.

Skrze média se informaci dozvídá mnohem větší množství lidí, než by bylo reálně možné, kdyby se kvůli ní museli sejít. Většina masových médií nahrazuje lidem skutečný a aktivní kontakt s druhými (i když „sociální sítě“ na internetu aktivitu opět umožňují a vyžadují). Při velkém množství takto propojených lidí se v médiích výrazněji než v reálném soužití vyhraňují skupiny podle věku, zájmu, vzdělanosti, bohatství). Záleží na vnímateli samém, zda se nechá ovlivňovat jako masa, nebo bude v zacházení se sdělovacími médii sám aktivní.

Recepce:
19. Žák reflektuje nad informacemi z médií, jak bývají blízké či vzdálené jeho životu a zkušenosti. Vysvětlí, která média a které pořady nebo žánry v mediálním sdělování sleduje a proč.

20. Žák reflektuje, co v médiích vnímá záměrně, vědomě, a kdy přijímá mediální sdělení pasivně, nechtě. Ujasní si své preference a všímá si rozdílů u jiných osob.

Produkce:
21. Žák si při vytváření vlastních mediálních sdělení a při volbě tématu a záměru ujasňuje jejich vztah k vlastnímu životu. Rozlišuje, kdy podává sdělení sdělení věcné, a kdy fikční.

Kolik neštěstí, násilí a sexu smějí média přinášet? výklad

Nosná myšlenka a výklad:
X

F. Svoboda sdělování umožňuje médiím, že předkládají adresátům mnoho informací o katastrofách, o nespravedlivém nebo bezectném jednání lidí a přinášejí násilné a sexuálně explicitní obsahy.

Katastrofické a skandální zprávy v médiích vzbuzují jednostranný negativní životní pocit. Krutě násilné a sexuální scény manipulují adresáty přímo, nabuzují spontánní reakce, které však bývají společensky nebezpečné nebo nepřijatelné. Bráníme se proti nim jinak než u skrývané lži nebo u jednostranné informace či u zamlčování.

Tlak negativních informací i kruté násilí a explicitní sex v médiích pokřivují naše představy a hodnoty. Zatímco nad skrývanou manipulací je žádoucí se zamýšlet a odhalovat její cíle, násilí a sex v médiích si ještě předem žáda­jí zamyšlení a případné odmítnutí, nebo odmítnutí ještě před koncem vnímání.

Recepce:
22. Žák posuzuje v médiích roli šokujících obrazů, situací a událostí, konfliktů, porušení zákonů a mravů. Vysvětluje známé námitky proti krutému násilí a explicitnímu sexu podávanému v médiích a zdůvodňuje svůj názor.

Produkce:
23. Proti dojmu převažujícího katastrofismu v médiích staví žák podle možností i své pozitivní, milé, nadějné informace a zkušenosti, zná prameny, kde takové informace nebo zkušenosti získávat.

Jak média pomáhají občanské společnosti? výklad

Nosná myšlenka a výklad:
X

G. Veřejná sdělovací média jsou příležitostí a prostorem k tomu, aby občané mohli kontrolovat (ovlivňovat i střežit) správu svých společných záležitostí – politiku, vládu, soudnictví.

Zodpovědně prováděná medializace usnadňuje společné rozhodování občanstva tím, že podává dostatečné a relevantní informace o řešených problémech a o možnostech řešení. Zároveň ztěžuje zneužívání moci tím, že zveřejňuje informace, postupy a osoby, na kterých zneužívání moci spočívá.

Média mohou sloužit jako „hlídací pes demokracie“ spíše než jako nástroj politické nebo komerční manipulace, jen pokud si veřejnost raději s médiem kupuje odhalování nešvarů a podvodů nebo připomínání ušlechtilých hodnot, než by se těšila malichernými skandály, kýčem a stereotypními polopravdami či lživými drby.

Kvalitní veřejná debata a kontrola záleží nejen na tom, jak dobře jsou na ni připraveni a jak jsou zodpovědní sami pracovníci médií, ale hlavně na tom, jak naloží se získanými informacemi vnímatelé – občané. Zda budou jejich volební preference vycházet z pocitů a stereotypů, nebo z rozumné a informované úvahy, zda aktivně vstupují do řízení společných věcí peticemi, sdružováním, sociální nebo právní akcí.

Recepce:
24. Žák si klade nad mediálním sdělením otázku, jaké obecnější přesvědčení autora nebo publika stojí za určitým tvrzením v textu, tedy „na co se tu věří“. Rozpoznává ukvapené generalizace, stereotypy ve vnímání skupin lidí a předsudky.

Produkce:
25. Žák přeformuluje sdělení zaujaté do podoby nestranné, navrhne, jaké údaje vypustit nebo doplnit, aby informace byla vyvážená.

Sub 25. jako podrobnost:
Žák rozpoznává ve sděleních (verbálních i neverbálních), která by měla být nezaujatá, zjevné prostředky stranící některé ze stran sporu, ale také „podprahové“ stereotypy a předsudky. Identifikuje vzájemné osobní útoky veřejných činitelů nebo jejich napadání demokratických institutů či postupů.

26. Žák navrhuje kroky a případně formuluje pro rozmanitá sdělovací média svá sdělení k veřejným záležitostem, ve kterých by jako občan mohl vstoupit do veřejného prostoru.









Warning: include(footer-hp.php) [function.include]: failed to open stream: No such file or directory in /www/doc/www.ptac.cz/www/medialni-vychova-ocekavane-vystupy-plna.php on line 239

Warning: include(footer-hp.php) [function.include]: failed to open stream: No such file or directory in /www/doc/www.ptac.cz/www/medialni-vychova-ocekavane-vystupy-plna.php on line 239

Warning: include() [function.include]: Failed opening 'footer-hp.php' for inclusion (include_path='.:') in /www/doc/www.ptac.cz/www/medialni-vychova-ocekavane-vystupy-plna.php on line 239